Tento víkend nebyl vskutku ideální, vůbec ne. Byl plný slz, bolavých nohou, jídla a nákupní horečky. Vyčítám si to, jistě, ale ono když lítáte tři hodiny po Ikee, v nervu přiskřípnete tátovi ruku pod skříň a bolí vás v krku tak, že ho máte bílý snad i zvenku, to pak nepohrdnete studenou kolou a hot dogem za 10,-! Včera jsem byla s taťkou v Praze pro nábytek do pokoje. Všechno jsme si pěkně vyměřili a šli na jistotu. S výběrem jsem velmi spokojená. Koupila jsem si menší skříň s přídavnými díly a komodu. Jelikož byl taťka v dobrém rozpoložení (teda až do toho incidentu se skříní), nakoupil mi různé serepetičky jako přehozy, rámečky, ramínka a podobné blbosti. Do konce týdne bude pokoj připravený na nastěhování nábytku a pak juhů a budu si moct vybalit. Moc se těším.
Páteční ples byl super. Všem to samosebou moc slušelo, to se musí nechat, ale nebylo to nic extra zábavného. V tombole jsme vyhráli dohromady asi 20 cen, takže radost veliká (i když jsem se po jednom bonbonu z té vyhrané bonboniéry ráno pozvracela), vypila jsem tak dvě skleničky červeného a vodu. Měla jsem jet včera na plazmu, ale přesunula jsem to na příští pátek, bylo by mi na tom plese určitě slabo, a to jsem nechtěla. Po příjezdu domů jsme se s přítelem jak jinak než neskutečně pohádali a já, v zápalu rozrušení, hrábla po své denní dávce léků, které beru. Jenže jsem si spletla hromádky a spolykala jsem bezmála 4 tobolky svých antidepresiv. Když jsem se ráno probudila, bolelo mě naprosto všechno a když jsem si všimla, že na nočním stolku leží moje léky, málem jsem omdlela. Upřímně - nevěděla jsem, jestli mám na tom záchodě dřív sedět nebo u něj klečet. K příteli pro mě musel dojet táta, protože jsem nemohla nic. Doma jsme se stavili pro nějaké lehké jídlo pro můj žaludek a jen co jsem vstoupila do toho našeho "velko" Tesca, podlomila se mi kolena. Tlak jsem měla až někde ve sklepě a byla jsem ráda, že jsem to tak tak ustála.
Také jsem šla včera poprvé volit! No byl to pro mě zážitek, i když vlastně o nic nešlo (můj hlas stejně Karlovi nepomohl). O výsledku voleb nás informoval nějaký naštvaný pán v nábytku, který tam hlasitě vykřikoval, že to radši emigruje, než aby tu žil. Já jsem vždy byla otevřená novým věcem, tak uvidíme. Jelikož je ale Zeman strašně podobný mému dědovi, nevím, jestli se na něj budu moci dívat jinak než jako na svého dědu. (:D)
Jídelníček nebude, celý den jsem kromě banánů nic nejedla, až ten jeden hot dog odpoledne a pila jsem kolu na tlak a žaludek. Budu se muset ale rozloučit, toaleta volá.
